Jen tak být. Zastavit. Souznít.

V březnu 2022 jsem se připravovala na svůj první designový trh. Vymýšlela způsoby, jak celý rozměr Něžného cirkusu (kde produkt visící na ramínku je jen zkomečkem) nastínit míjejícím navštěvníkům brňěnské Nové tržnice. Se staženýma půlkama před všemi strachy, které začaly vylézat. A zároveň s chvěním ve vědomí, že jdu na mé poměry velice neohroženě do úplně nových míst. Do těch, o kterých jsem snila a teď se stávají skutečností.

Od trhů jsem upustila dřív, než jsem své zcela jedinečné prodejní místo stačila vyšperkovat k dokonalosti. Byla to fáze, za kterou jsem nesmírně vděčná. Ukázala mi, že přes mou plachost je moje místo v přímém kontaktu s lidmi, že díky němu sílím a kvetu. Že je dobře i lidem, kteří jsou v kontaktu se mnou. Že také ale musím velice pečlivě volit jeho formu, jinak budu k dalším květům sbírat sílu velmi dlouho.

Dovolila jsem si opustit našívání šatů bez konkrétní vize ženy, kterou budou obklopovat něhou, auto plné vybavení a zboží, stres a vyčerpání z řízení, prostory, jimiž proudí davy lidí, z nichž jen nepatrná část potřebuje to, co nabízím.

Štendry "nazlato" už zdobí jen mou šatnu a zrcadlo mě vítá v chodbě, sametové závěsy krášlí mou ložnici.

A místo trhů jsou tu LABUŽNICKÁ SOUZNĚNÍ.

Dobré jídlo, krásné prostředí, smysluplná konverzace (a nebo jen bytí tady a teď, společně, klidně mlčky)
Méně je téměř vždy více.

A co přináším namísto štendru s šaty? Vzorky látek k pokochání, osahání (protože více smysly najednou jsou nejlepší!), fotoalbum s modely, možnost říct si co a jak potřebujete, pokud nad mými šaty přemýšlíte. 

A jako správný cirkus se svým LABUŽNICKÝM SOUZNĚNÍM kočuji po republice. Představení se konají čtvrtletně: v březnu, červnu, září a v prosinci. 

Dovolujme si podmínky, ve kterých jsme samy opečované. Dávejme a dostávejme zároveń. Žijme své ikigai.

Těším se na všechna souznění.

Vaše Michaela,

společenská i plachá principálka