"Zavřete na chvíli dveře před všemi impulsy zvenčí a ponořte se do svého vlastního života, do toho, co se vám snaží říct."



V čase, který nás zve dovnitř nejen našich domovů, ale i k nám samotným. A my od toho raději utíkáme na sítě, do deky k filmu, do různých kurzů, které nás dostanou v našem životě ještě dál...

Co když tím správným klíčem ke dveřím od spokojené budoucnosti je uctít to KDE JSEM PRÁVĚ TEĎ a vzít to s sebou?

Vím moc dobře, že to není vůbec snadné. A proto...se klidně zabalte do deky a - namísto scrollování, tlachání, efektivity....

si přečtěte dopis. 

Prosté sdílení jedné ženy z její každodennosti.  

A pak zůstaňte sedět a pozorujte svůj vlastní život s odstupem diváka sedícího v lóži.

Na konci dopisu vám nechám pár otázek, která vás udrží na místě, a které vám pomohou se na to místo vracet, když se vám bude chtít zase rychle ještě něco dohnat. 

Jestli je jen vduchu proberete, nebo odpověďmi poctíte svůj deník, či toto dopisové zastavení využijete jakou součást rituálu usebrání se, je čistě otázkou vašich vlastních potřeb a rytmů.

Pojďme splynout s tím, co je opravdové,

s tím, co je přirozené.

Pojďme si udělat čas na prožívání přítomnosti.

To je varianta č.1.

Varianta č.2 je pobýt si s tím, pozorovat, co se děje uvnitř, jaká témata se otevírají, a potom to probrat na společném sezení on-line (a po domluvě offline) A.k.a na NĚŽNÉ HODINCE!