O jednom malém knoflíčku
Jednou z mých životních otázek, možná tou nejstěžejnější, je smysluplnost. A tak podléhám poslední týden, jako většina z nás strachu, paralýze, marnosti. Protože šít šaty, které nespadají zrovna do kategorie základních lidských potřeb my smysl dávat přestává.
Zároveň se pořád ptám Proč. Proč se všechno kolem založení Něžného cirkusu tak táhlo, proč se všechno konečně posunulo k veřejné a funkční fázi právě teď, proč právě v den, kdy oficiálně vypuklo veliké násilí, jsem cítila nutkání podělit se o nový směr mé cesty se všemi svými přáteli a známými (dřív, než jsem si přečetla aktuální dění).
A smysl se vrací. Něžný cirkus tady není proto, aby se svezl na vlně konzumnosti, ale aby apeloval na lidská srdce, aby se nenechala válcovat a žila v souladu sama se sebou. Protože ze souladu vychází láska a line se samovolně do širokého okolí. A jakkoliv to pragmatickým duším může připadat iracionální,...láska má opravdu obrovskou sílu a zrovna teď je jí potřeba nejvíc. Lásky a soudržnosti. Vnímám náš svět jako veliký starý složitý orloj. V němž má každá jedna maličká součástka svou funkci. Zastavit se a najednou přestat s tím, na čem jsem tak dlouho pracovala mi teď přijde jako to nejhorší řešení, obzvlášť, když si představím, kolik takových součástek může najednou vypadnout z provozu.
A tak se snažím svoje strachy přijmout, ne dělat, že tady nejsou, ale dál žít svoji úlohu. Protože když nebudu pracovat, nebudu moct poslat finanční ani hmotnou pomoct, nebudu moct poskytovat dobré zázemí materiální ani duševní svým dětem. A lásky bude ubývat. To neberu. Pomáhá mi nezaměřovat se na odpor a nenávist vůči určité osobě, ale na lásku a soucit, na naději.
A co ten knoflíček, který mi pomohl vidět kontext ..a stal se z něj orloj? Vypadá tak nepodstatně...ale je to součást celku a bez něj to začne být méně funkční. I v knoflíku, který se drží s poutkem, vidím přítomnost lásky, význam celku.
Kéž mé vlastní rozjímání pomůže těm, kteří tápou.
Posílám něhu. Všem ❤️